Opylaři

Někdy mám chmury

Přijde mi to marný a pořád dokola

Ale marný to určitě není

 

Ahoj Vašku.

Chceme se s Tebou podělit o naše nádherné zážitky s našimi divokými včelkami. Loni se nám sami nastěhovali do prázdného úlu – radost byla veliká. Jediné, co jsme pro ně udělali, že jsme je nakrmili a doufali, že zvládnou zimu. A zvládli ji naprosto skvěle!
IMG_4297
Letos v březnu jsme je pro jistotu zase nakrmili, přeci jenom ztráta včel z předloňského roku a obavy o možné opakování byly veliké… Od té doby jsme v nich nebyli, až včera. Dle Tvých rad na webu a ve včelí školičce – vyřezali jsme se plod, staré plástve, nové jsme nechali včetně poloviny medu a hojně je pocukrovali. Dali jsme jim ještě cukrový roztok, aby přeci jen neuletěli. Vím, že ty si to dělal už někdy v dubnu, ale u nás v 560 m.n.m. tento čas nastal teprve teď – je tam přeci jen chladněji, matečníky měli rozestavěné, ale ještě nezakladané, takže akorát včas. A teď už se na ně budeme zase jen zálibně a v tichosti koukat…
IMG_4298
Posílám foto i video pro představu. Skleničky medu máme dvě a musím říct, že mít vlastní med… Jak to jen popsat a nebrečet u toho. Ta radost, štěstí a úcta k tak malým tvorečkům… Je to prostě něco nádherného, nepopsaného. Absolutně nerozumím oněm „včelařům“, kteří včely prostě jen dojí pro vidinu svého zisku… U nás naše včely budou zimovat vždy na medu svém, pro nás nám bohatě 2 skleničky medu stačí… To je pro nás to pravé ZLATO.
IMG_4299
Moc děkujeme za Tvůj přístup, Tvé stránky, Tvou práci, kterou svým přístupem ukazuješ dalším Opylařům… Bez rámků, bez chemie, čistě přírodně a pro další generace mladých, zdravých a divokých včel.
Včelám s láskou a věrně Dita a Jarda z rodového statku

 

%d bloggers like this: