Autogramiáda knihy

Autogramy do knih jedině plničkou.
To je takový to starodávný perou na inkoust.
Musí se plnit.
Starší generace mu řiká plnička.
Propisovací tužkou je to zneuctění autora.
Jak prej vemu do ruky plničku je ze mě jinej člověk.
A hlavně neudělat kaňku.
I když heleďte ona ta kaňka se dneska už moc nevidí.
Možná by byla i hezká.
Viďte.

Stejný to máš se včelama.
jak stojíš u úlu je z tebe jinej člověk.
A ty chceš bejt jinej člověk.
Viď?
A máš recht.
Já bejt mladší.
Hned včelařim.
Vyseru se na to spisování a včelařim.
A to si piš že bych chtěla bejt lepší člověk.
A hlavně lepší včelař.
Ale podívej se na mě.
Dyť já bych tu bednu ani neunesla.
Můj táta co ten se jich nanosil.
A myslíš že měl někdy med?
Dal nám dětem kousat z plástu a skleničku na vánoce.
Vokrádat je nebudeme.
Řikal.
Včely teda ne.
Stačí že je bordel mezi lidma.
Včely jsou můj ráj dvaačtyřicet kroků od chlívku.
V chlívku je čuník a toho vokrádat taky nebudem.
Čestně ho sníme.
V ráji já krást nebudu.
Na to sem moc bohabojnej.

Měl to k těm úlům přesně nakrokovaný.
42 kroků doprostřed.
Stály tam v kruhu jak ty mrazíci v pohádce.
Heleď prosím tebe.
Je to vůbec možný?
Nepamatuju si to nějak blbě?
Ty dětský vzpomínky jsou kolikrát bludomyslný.
Můžou stát úly v kruhu?
Nemají bejt směrem na jih?
Hmm.
A vono na tom nesejde.

Už někdo sehnal tu plničku?
Ať to tady chlapcovi podepíšu.
Dyť by to byla vostuda toudle tou propisovačkou.
Jo a heleď.
Do toho blogu piš víc.
A lidi vůbec nezajímá co si myslíš.
Piš něco životě.
Vokoukávej.
Jenom tak rozhazuj zrní.
Není důležitý co si myslíš!
A prosim tě nepiš žádný návody.
Vodit za ručičku je na prd.
Jen ať si nabijou čumáky.
Ty co vydržej ty držkopády si pak voď.
Pěkně si sedněte a vyprávějte si.
Nemůžeš pořád jen žvanit.
Jednou budeš muset začít poslouchat.
Teď máš ještě čas.
Teď žvaň.

Má tu někdo tu plničku?

Advertisements
%d bloggers like this: